Metoda termografie při vyšetření pacientů s onemocněním cév z vibrací
Hůzl F.1, Chudáček Z., jr.2, Smolíková L.3, Tvrzký J.1
1Zdravotní ústav se sídlem v Plzni, ředitel RNDr. Karel Maxa 2Radiodiagnostické oddělení Fakultní nemocnice, LF UK Plzeň-Bory, vedoucí prim. MUDr. Zdeněk Chudáček, PhD. 3Klinika pracovního lékařství Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Plzni, přednostka as. MUDr. Vendulka Machartová |
|
Souhrn:
Práce vychází z vyšetření 35 osob, z nichž 25 bylo při práci exponovano vibracím a 10 tvořilo kontrolní skupinu. Autoři porovnávali
tyto diagnostické metody: prstovou pletyzmografii, termometrii a termografii. Při porovnávání považovali za základní kritérium
poslední aktuální klinické vyšetření, zejména při něm provedený vodní chladový test. Též prováděli komplexní lékařské vyšetření
včetně pracovní anamnézy a pracovnělékařského klinického vyšetření. Průměrný věk všech 35 vyšetřených byl 46,5 ± 12,1
roku. Ve skupině 25 exponovaných bylo 8 brusičů, 9 cídičů-apreterů, 3 cídiči-brusiči, 2 slévači, 1 kovář, 1 bílý zedník a 1 řidič nákladních
vozů staršího typu. V kontrolní skupině bylo 10 pracovníků, z toho 6 lékařů, 1 zdravotní bratr, 2 laboranti a 1 technik.
Celková průměrná doba expozice vibracím u souboru byla 18,12 ± 10,68 let. Denní průměrná expozice vibracím byla 3,64
± 1,38 hodiny. Po zjištění nemoci byla většina exponovaných pracovníků přeřazena na jinou práci. Při porovnávání uvedených
diagnostických metod v tomto malém souboru autoři konstatují, že termografie je názorná a užitečná metoda, která doplní vyšetřování
onemocnění cév z vibrací a jiných onemocnění periferních cév . Není však závislá na tak dlouhém chlazení pacienta, jak ho
vyžaduje Metodický pokyn MZ [48] pro ostatní diagnostické metody.
Poměrně dobrá shoda (80%) je mezi aktuálním klinickým nálezem a provedenou termografií také při přípravě pacienta podle
Chuckera.
Velmi dobrou shodu zjistili autoři mezi pletyzmografií a termografií. Aktuální klinický nález vykazuje dobrou shodu jednak při
porovnání s pletyzmografií, jednak s termografií. Neshodu mezi termometrií a aktuálním klinickým nálezem lze vysvětlit nejen tím,
že před provedením termometrie byla použita metoda s ohřátím a ochlazením rukou pacienta podle Chuckera, ale také tím, že snímání
termometrických hodnot na jednotlivých prstech bylo postupné, nikoli simultánní. Nevýhodou termometrie a termografie je
časová náročnost obou metod.
V další práci bude soubor vyšetřených pacientů rozšířen. Termografie se bude využívat také preventivně – při začleňování pracujících
a učňů do práce v expozici vibracím.
Klíčová slova:
pletyzmografie, termometrie, termografie, vodní chladový test, klinické vyšetření, porovnání metod, onemocnění cév
z vibrací
|