Souhrn:
Sledování stability vzpřímeného postoje (posturografie, stabilometrie) komplexně odráží stav řady senzorických i motorických
systémů. Oživení zájmu o posturografii v leteckém lékařství vyvolalo zavádění výcviku prostorové dezorientace a jeho možné nepříznivé
fyziologické dopady.
Stabilometricky bylo vyšetřováno 162 osob ze souborů: posluchačů školy pilotního směru, dopravních, vrtulníkových a proudových
pilotů. Počítačovým posturografem STP-03 se měřily (při otevřených a zavřených očích): dráha, plocha a výchylky těžiště těla
předozadně a bočně; odvozovaly se Romberg Way a Area.
Z výsledků vyplynulo:
1. Čím starší letec, tím více výchylek předozadních než bočních (otevřené i zavřené oči).
2. Čím akrobatičtější letoun, tím více výchylek předozadních než bočních (zavřené oči).
3. Čím starší letec, tím stabilnější postoj (zavřené oči).
Předpokládá se, že stabilnější stoj letců vzniká výraznější chronickou vestibulární stimulací při jejich povolání. Výsledky práce
budou využity ke stanovení fyziologických norem v přípravě na výcvik prostorové dezorientace vojenských letců. Stabilometrie tím
přispěje ke snížení negativních vlivů na zdraví pilotů a ke zvýšení bezpečnosti létání.
Klíčová slova:
letecké lékařství, letová bezpečnost, pilot, prostorová dezorientace, postoj, posturografie, rovnováha, stabilometrie,
vestibulární stimulace, vojenský výcvik
|