Společnost, nikoli zdravotníci, určuje, které nemoci lze odškodňovat a označovat za nemoci z povolání. Společnost by proto také měla rozhodnout, při jaké změně těchto nemocí a za jakých dalších okolností bude odškodňování pro nemoc z povolání ukončeno. Z čistě lékařského hlediska je možné vytvářet různá kritéria pro rozhodování, zda uznaná nemoc z povolání trvá. Bylo by však rozumné, kdyby tato kritéria korelovala se zásadami, které společnost stanoví pro odškodňování nemocí z povolání. Prozatím tomu tak není a samotný právní akt vydání lékařského rozhodnutí, že nemoc z povolání již netrvá, nemá bezprostřední význam ani pro nároky pacienta na odškodnění pro nemoc z povolání, ani pro možnost jeho pracovního uplatnění.

        Klíčová slova: nemoc z povolání, ukončení trvání nemoci z povolání, posudková kritéria, odškodnění