Je popsán konkrétní případ, kdy Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že zaměstnanec má nadále nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání, přestože příslušné oddělení nemocí z povolání vydalo posudek, že nemoc z povolání u něj již netrvá. Nejvyšší soud České republiky se nezabýval otázkou, zda posudek o ukončení trvání nemoci z povolání je z odborného hlediska náležitě odůvodněný a věcně správný. Pro rozhodnutí o výši nároku na odškodnění pro nemoc z povolání je podle Nejvyššího soudu České republiky významné, zda u pracovníka došlo od vzniku tohoto nároku k podstatné změně zdravotního stavu, nikoliv skutečnost, jak je případná změna zdravotního stavu posuzována z hlediska kritérií platných pro rozhodování o existenci nemocí z povolání.

        Klíčová slova: ukončení trvání nemoci z povolání, nárok na odškodnění, rozhodnutí soudu