Souhrn:
Byla studována adhezivita větvených oligoesterů v podmínkách in vitro měřením maximální síly potřebné
k odtržení testovaného vzorku od podkladu (Fmax) za různých testovacích podmínek. Větvené oligoestery byly
syntetizovány z kyseliny mléčné a glykolové v molárním poměru 1:1 a mannitolu nebo dipentaerythritolu jako
větvící složky v koncentraci 3 %, 5 % nebo 8 %. Pro snížení viskozity, a tím usnadnění zpracovatelnosti
a aplikace byl použit triethyl–citrát (TEC) v koncentraci 30 %. Polymerní systémy pro měření adhezivity byly
připraveny tavením oligoesterů v mikrovlnné troubě a důkladnou homogenizací s TEC. Adhezivní síla byla
měřena na materiálovém zkušebním stroji T1-FR050TH.A1K Zwick/Roell při nastavené rychlosti odtržení
10 mm/min nebo 100 mm/min, kontaktní síle 10 N nebo 20 N a době kontaktu vzorku s podkladem 5 s nebo
10 s. Bylo zjištěno, že adhezivita větvených oligoesterů je významně vyšší než adhezivita gelů želatiny, methylcelulosy,
karmelosy sodné soli nebo karbomeru sodné soli. Oligoestery větvené dipentaerythritolem vykazovaly
vyšší adhezivní sílu než oligoestery větvené mannitolem. S rostoucí koncentrací větvící složky v oligoesteru se
zvyšovala hodnota adhezivní síly. Z testovaných zkušebních parametrů byl zjištěn statisticky významný vliv
rychlosti odtržení vzorku od podkladu na velikost Fmax. Vliv různé doby kontaktu se projevil pouze u některých
vzorků a vliv různé kontaktní síly na hodnotu Fmax nebyl prokázán u žádného vzorku.
Klíčová slova:
bioadheze – in vitro testy – větvené oligoestery
|