Expozice roztoku insulinu UV zářením o vlnové délce 250 nm způsobuje v jeho struktuře přeměnu disulfidických skupin na volné SH skupiny, které mají vysokou afinitu pro značení 99m Tc. Množství koncových SH závisí na době ozařování. HPLC analýza ukázala, že po ozařování insulinu (intenzita přibližně 500 mW . cm 2 ) po dobu 15; 30; 60 a 120 min zůstává ve vzorcích 34%, 25%, 10% a 2% původního množství insulinu. Tyto hodnoty odpovídají množství fotoaktivací uvolněných SH skupin, které bylo stanoveno použitím Ellmanova činidla. Produkt degradovaného vepřového insulinu byl značen 99m Tc použitím redox polymeru RP G25 IDA při pH 6,8–7,9 po dobu 15 min při teplotě místnosti. Radiochemická čistota značeného produktu byla vyšší než 96 %. Insulin a jeho degradační produkty byly hodnoceny vylučovací chromatografií. Biodistribuce značených látek v laboratorních zvířatech vykazovala nejvíce radioaktivity v ledvinách a játrech. U potkanů s experimentálně vyvo- laným diabetem nebyla zjištěna specifická biodistribuce těchto značených degradačních produktů.

        Klíčová slova: insulin – redox polymer – technecium( 99m Tc) – radioanalýza – biodistribuce