Souhrn:
Mnohé materiály používané ve farmaceutické praxi a také mnohé biologické materiály stojí svými
mechanickými vlastnostmi mezi pevnými pružnými tělesy a kapalinami. Tyto materiály nazýváme
viskoelastické látky. Pro popis mechanických vlastností viskoelastických materiálů nevystačíme
s metodikami, které poskytuje klasická teorie pružnosti a pevnosti či hydromechanika, a používáme
obecnějšího aparátu, který vychází z reologie. Jako charakteristiky obsahující informace o mecha -
nickém chování viskoelastických těles se v reologii nejčastěji používají křivky toku. Křivky toku
poskytují bezprostředně informace o mechanických vlastnostech studovaných materiálů, pro po-
drobnější analýzu je třeba nalézt vhodný reologický model a určit jeho parametry. Běžně používané
metody identifikace a odhadu parametrů reologických modelů nejsou dostatečně obecné a nevyuží-
vají plně informací, které lze z křivek toku získat. Obecnou a plně propracovanou metodiku
poskytuje teorie identifikace systémů. Spolu s využitím matematického aparátu, vycházejícího
z Laplaceovy transformace, lze odvodit relativně jednoduchou a prakticky aplikovatelnou metodiku,
umožňující plně využít informace, které obsahují křivky toku. Tato práce obsahuje v prvních dvou
kapitolách analýzu současného stavu v oblasti vytváření reologických modelů. Hlavním přínosem
práce je přehled teoretického aparátu po identifikaci a výpočet prvků modelů reologických systémů
včetně příkladu, na němž je demonstrována praktická aplikace metodiky. V závěru je uveden obecný
návod praktického postupu.
Klíčová slova:
reologie – viskoelastické materiály – identifikace – modely
|