Autor uvádí výsledky studie, která spočívá ve vyhodnocení prašných nálezů souboru 468 bývalých horníků OKR, kteří byli v období 1990–1991 vyřazeni z rizikové práce na základě reklasifikace (přehodnocení). Jednalo se o administrativní opatření ministra zdravotnictví, kterým byla jednorázově zrušena všechna ohrožení nemocí z povolání s následným vyhlášením nové nemoci z povolání k datu 1. 5. 1990. V průběhu 15 let od vyřazení došlo postupně u 127 pacientů (27 % sledovaných) k progresi prašného nálezu na rentgenové dokumentaci (hodnoceno podle ILO). Většina těchto původně lehkých nálezů progredovala do typických RTG známek pneumokoniózy nebo do komplikovaných forem pneumokoniózy. Výsledky sledování dokumentují vysokou rizikovost důlní práce z hlediska fibrogenního prachu u bývalých horníků ostravské části OKR. Tehdejší preventivní opatření – přeřazování na méně riziková důlní pracoviště – se retrospektivně jeví jako nedostačující. Reklasifikace – přes svou nesystematičnost a účelovost – lze z dnešního pohledu hodnotit jako indikované. Je kritizována současná praxe nejednotného posuzováni z hlediska profesionality pacientů s identickým počínajícím prašným nálezem na RTG a s různě dlouhou expozicí fibrogennímu prachu. Část pacientů je vyřazena z rizika pro nemoc z povolání, část (s delší expozicí nebo nad 40 let věku) je ponechána bez opatření na původním rizikovém pracovišti. Autor navrhuje dvě možné cesty k odstranění této disproporce a hodnotí současnou definici kategorie uhlokopské pneumokoniózy, s přihlédnutím k dynamice onemocnění, jako nevyhovující a diskriminační pro některé pacienty.

        Klíčová slova: uhlokopská pneumokonióza, silikóza, reklasifikace, nemoc z povolání, ohrožení nemocí z povolání