Byl vyšetřen a analyzován soubor 132 nemocných profesionálním bronchiálním astmatem průměrně po 6,3 roku od hlášení nemoci z povolání. Soubor tvoří 65 % žen a 35 % mužů. Průměrná expozice etiologické profesionální noxe 12,8 roku. Jako hlavní kauzální agens se uplatnily mouky, kravské epitelie, izokyanáty a textilní vlákna. Okamžitě po ohlášení nemoci z povolání bylo vyřazeno z inhalační expozice etiologické noxe 96 % postižených. Vznikem nemoci z povolání došlo u 31 % ke ztrátě odborné kvalifikace, rekvalifikovalo se 26 % astmatiků. U původního zaměstnavatele zůstala pouze 34 % postižených. Pro astma odešlo do plného invalidního důchodu 22 % a do částečného 20 % osob. Zcela bez příznaků astmatického syndromu je jen 6 % probandů, ventilační porucha byla verifikována u 43 %, trvalou antiastmatickou farmakoterapii vyžaduje 69 % souboru. Výrazný ústup obtíží od vyřazení z rizikové práce udalo 37 % astmatiků. Základní dispenzární péče v terénu je poskytována alergology a odborníky TRN.

        Klíčová slova: profesionální astma, nemoci z povolání, invalidita, zdravotní stav po přerušení expozice