Byl sledován vývoj profesionálního onemocnění horních končetin z vibrací u horníků kamenouhelných dolů na Ostravsku po pěti a deseti letech od vyřazení z rizika vibrací přenášených na horní končetiny. Je podán přehled jednotlivých hornických profesí se zaměřením na riziko vibrací, charakteristika vibrujících nástrojů a pracovních opera cí. Soubor 121 pacientů je podchycen z hledi- ska hodnocení subjektivních obtíží a objektivních nálezů na cévách, nervech a pohybovém aparátu v době zjištění nemoci z povolání a v odstupu pěti a deseti let. Průměrný věk souboru činí 41,7 let, průměrná expozice v riziku vibrací činila v době zjištění nemoci z povolání 15,3 roku. Pracovní zátěž byla ve všech případech objektivizována šetřením na pracovišti. K objektivizaci nálezu na cévách bylo použito chladového testu a pletyzmografického vyšetření, ke zhodnocení nálezu na nervech neurologického a elektro- myografického vyšetření. Pohybový aparát byl hodnocen na základě rentgenových snímků a ortopedického vyšetření. Poškození nervů bylo prokázáno 6krát častěji oproti vazoneurózám. Artrotické změny na kloubech horních končetin byly diagnostikovány ve 13 % případů. Na základě výsledku objektivních vyšetření je konstatováno, že trauma tická vazoneuróza ve vazospastickém stadiu a distální motorická neuropatie n. mediani lehčího a částečně i středně závažného stupně po vyřazení z rizika neprogreduje. Jeví výraznou tendenci ke spontánní regresi po časové latenci pěti a deseti let. Subjektivní potíže naproti tomu jsou u cca 80 % souboru trvalé co do rozsahu a intenzity. Je hodnocen systém technických a organizačních opatření ke snížení rizika a systém preventivních prohlídek ke včasnému podchycení raných stadií onemocnění.

        Klíčová slova: traumatická vazoneuróza, neuropatie, expozice vibracím