Fotodynamická terapie (PDT) je nový způsob léčení kancerózních, ale i nekancerózních onemocnění. Je založena na spolupůsobení tří složek, jež samy o sobě nejsou toxické a neprojevují žádné biologické efekty. Jedná se o kombinaci fotosenzitizéru (PS), světla a molekulárního kyslíku. PS se po absorpci světla excituje a předává energii molekulárnímu kyslíku. Z toho se pak vytváří reaktivní formy kyslíku (zejména singletový kyslík), jež napadají okolní biomolekuly, porušují jejich biologickou funkci a v konečnémdůsledku vedou ke smrti buňky.Na konečnémzničení nádoru se ovšemnepodílí pouze přímý efekt na zničení buněk, nýbrž i indukovaný cévní uzávěr v ozářené oblasti vedoucí k depleci živin a kyslíku a také aktivace imunitní odpovědi. Tato práce si klade za cíl seznámit s historií a základními principy PDT jak z hlediska fyzikálního (aktivace PS a další fotochemické pochody), tak z hlediska biologických efektů na zasaženou tkáň (na úrovni molekulární, subcelulární, celulární i tkáňové).

        Klíčová slova: fotodynamická terapie – singletový kyslík – fotosenzitizér