V práci jsou shrnuta data týkající se podmínek vývoje poruchy sluchu dlouhodobým působením hluku. Hluk působí na organismus člověka v několika oblastech. Kromě vlastního poškození sluchu se objevují poruchy vegetativních i psychických funkcí. Na sluchovou buňku působí dlouhodobý hluk ve čtyřech fázích: adaptace, sluchová únava, sluchové vyčerpání a atrofie sluchové buňky. Zhoršení funkce sluchových buněk a jejich organické poškození vede k vývoji sluchové vady senzorineurálního bazokochleárního typu. Při audiometrickém hodnocení stavu sluchu u pracovníků v hluku vycházíme ze čtyř hodnot: typ vady sluchu, celková tendence vady sluchu, dynamika progrese a „hlídková“ frekvence. Hlukově rezistentního a hlukově senzitivního člověka zatím nelze prospektivně odlišit, proto je třeba provádět vyhledávací audiometrická vyšetření, abychom již při prvních známkách zvýšeného a nepřiměřeného poškození sluchu z hluku mohli účinně preventivně zasáhnout.

        Klíčová slova: hluk, vady sluchu, prevence