Autoři porovnali soubor 54 pacientů, u nichž byl klinikou nemocí z povolání VFN v Praze ohlášen v roce 1996 profesionální syndrom karpálního tunelu (SKT) z přetěžování, se souborem 38 pa- cientů, u nichž byl profesionální SKT ohlášen klinikou nemocí z povolání v Albany, New York, USA. Ve srovnání se skupinou pacientů z Albany vykazovala skupina pacientů hlášených v Praze významně větší podíl mužů (61 % vs 21 %, p < 0,05), o 6 let vyšší průměrný věk v době stanovení diagnózy SKT (p < 0,05), o 8 let delší průměrnou délku expozice (p < 0,01), o 7 let delší průměrnou latenci příznaků SKT (p < 0,01), o 1,5 roku delší interval mezi výskytem prvních příznaků SKT a ohlášením nemoci z povolání (p < 0,01) a vyšší frekvenci těžkých EMG nálezů (67 % vs 27 %). SKT se u pražských pacientů vyskytoval většinou jako izolovaná diagnóza (81 %), zatímco u pacientů z Albany byl většinou sdružen s dalšími průvodními diagnózami (83 %). U 90 % pacientů z Albany vznikl SKT při práci charakteru repetitivních lehkých pohybů, zatímco u 98 % pacientů praž- ských vznikl při těžké fyzické práci. Pozorované rozdíly mají jistě více příčin. Kromě rozdílů ve složení průmyslu se zřejmě uplatňují také rozdíly v diagnostických a posudkových kritériích a dále odlišná percepce zdravotních potíží či odlišná motivace k získání nemoci z povolání v obou populacích.

        Klíčová slova: syndrom karpálního tunelu, přetěžování, RSI, EMG