Jednou z možností jak optimalizovat biodostupnost léčiv po topické oční aplikaci je prodloužení doby kontaktu přípravku s oční tkání. Nejobvyklejší cestou k dosažení tohoto cíle je zvýšení viskozity přípravku přídavkem vhodné pomocné látky. Kromě hydrogelů a mukoadhezivních látek jsou k tomuto účelu v současnosti využívány také polymery, které vykazují fázovou změnu „sol-gel". K této tzv. gelaci in sítu dochází ve velmi krátkém čase po kontaktu s oční tkání vlivem změny teploty, pH nebo interakcí s fyziologickými ionty. Tato práce je zaměřena na přehled in šitu gelujících polymerních látek, které jsou studovány v souvislosti s využitím v oční aplikaci.

        Klíčová slova: oční kapky - gelace in šitu - polymery - polysacharidy