Práce se zaměřila na retrospektivní zhodnocení profesionálních onemocnění z jednostranného nadměrného a dlouhodobého zatížení končetin ze 7 bývalých okresů královéhradeckého regionu za 10 let (1987–1996). Jednalo se o 88 postižených (49 žen a 39 mužů). Průměrný věk v době šetření nemoci z povolání byl 47,1 let (16–60 let). Nejčastěji se tato onemocnění vyskytovala mezi 46–55 lety. U 40 osob (45,5 %) byla profesionalita onemocnění přiznána do 1 roku od začátku obtíží. Podle diagnóz byly do 1 roku trvání obtíží hlášeny všechny burzitidy loktů a mononeuropatie dolních končetin, rovněž 44 % epikondylitid humeru a 33 % syndromů karpálního tunelu. Nejčastější diagnóza samostatných syndromů karpálního tunelu se zjistila u 27 osob, tj. 30,7 % (22 žen a 5 mužů). Na druhém místě byly epikondylitidy humeru, u 25 osob, tj. 28,4 % (u 15 žen a 10 mužů). Dalšími diagnózami podle počtu bylo: 7 mononeuropatií horních končetin, 6 burzitid kolen, 6 poškození ramene, 4 burzitidy olekranu, 4 artrózy I. karpometakarpálního kloubu, 3 tendosynovitidy, 3 jiné artrózy, 2 mononeuropatie dolních končetin a 1 entezopatie čéšky. Celkem 87 % postižení se týkalo pouze horních končetin. Podle charakteru bylo 59 % postižení ortopedické povahy, neurologický charakter mělo 41 %. Neurologické diagnózy v 75 % převažovaly u žen. Ortopedické diagnózy u mužů tvořily 57,7 %. Pracovní expozice se pohybovala od 1 dne do 41 let. Nejčastější pracovní expozice zatížením byla mezi 26–30 roky. Spolupůsobení expozice vibracím, převážně u mužů, bylo pozorováno u 31 osob, tj. 35,2 % (20 mužů a 11 žen). Nejčastěji se tato kombinace projevovala u profese kuliči a leštiči skla, brusiči a cidiči odlitků a u zubních laborantů. Naproti tomu současné obtíže s krční páteří, které zhoršovaly průběh onemocnění v 61 % na horních končetinách, jsme pozorovali převážně u žen. Nejvíce zastoupenou profesí byl kladeč podlahových krytin a dělnice při výrobě vodítek pod sedačky aut, kulič a leštič skla. Chirurgickou léčbu absolvovalo 37,5 % pacientů a lázeňskou léčbu 25 % nemocných. Plný invalidní důchod obdrželo 17 % a částečný 13,6 % nemocných. Nejčastější diagnózou, způsobující následnou invaliditu, byl syndrom karpálního tunelu. Z našeho souboru bylo 96 % nemocných jednorázově odškodněno, 33 % i za chirurgický výkon.

        Klíčová slova: profesionální jednostranné nadměrné a dlouhodobé zatížení končetin, syndrom karpálního tunelu, epikondylitidy humeru, sociální dopady onemocnění