Hydrofilní matricové tablety založené na hydroxypropylmethylcelulose (HPMC) a dalších celulosových derivátech patří k často používaným retardetám současné farmakoterapie. Léčivo se z nich uvolňuje v závislosti na svých vlastnostech buď rozpouštěním a difuzí, nebo erozí výlisku. Disoluční profil léčiva je možné ovlivnit formulačními a výrobními proměnnými, např. typem použité HPMC, její koncentrací, případnými dalšími přidanými pomocnými látkami a lisovací silou, která se odráží v pevnosti tablet. Ke studiu vlivu rozpustnosti léčiva na jeho uvolňování z matric se použila dvě modelová léčiva s rozdílnou rozpustností: dobře rozpustný diltiazemiumchlorid a špatně rozpustný ibuprofen. Vyšší rozpustnost léčiva a nižší pevnost výlisků vedla k rychlejšímu uvolňování léčiva. Také nižší koncentrace HPMC urychluje uvolňování obou léčiv. Vliv viskozitního stupně polymeru na uvolňování léčiv se výrazně neprojevil.

        Klíčová slova: hydrofilní matrice – hydroxypropylmethylcelulosa – rozpustnost léčiv – pevnost tablet – modifikované uvolňování