Cílem práce je zhodnotit význam působení kamenouhelného prachu na dýchací cesty horníků. Na Klinice chorob z povolání Fakultní nemocnice v Ostravě bylo v letech 2002–2003 vyšetřeno 2036 bývalých horníků Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů, průměrného věku 60 let, kteří již téměř 16 let nebyli exponováni důlnímu prachu. V dole pracovali průměrně 23,5 roku. Polovinu souboru tvoří horníci, kteří nikdy nekouřili, a druhou polovinu dlouholetí bývalí a současní kuřáci. Rozdíl mezi kuřáky a nekuřáky byl statisticky významný (p < 0,001). Počet vykouřených cigaret a délka expozice cigaretovému kouři však nebyly statisticky významné ve vztahu k výskytu onemocnění dýchacích cest. Byla zjištěna statisticky významná souvislost mezi délkou důlní expozice a onemocněním dýchacích cest (p < 0,001), která se nejvíce projevila u kuřáků s délkou expozice v dole nad 28 let, a to proti skupinám s expozicí do 28 let. Šedesátidevíti procentní výskyt chronické bronchitidy u bývalých horníků převyšoval významně výskyt tohoto onemocnění u neexponované populace, ale také u dělníků jiných prašných provozů. Obstrukci dýchacích cest mělo 30,35 % horníků. Známky bronchiální hyperreaktivity byly zaznamenány u 14,4 % kuřáků a u 13 % nekuřáků, kteří byli exponováni průměrně stejnou dobu důlnímu prachu. U kuřáků se bronchiální hyperreaktivita shodovala s alergií ve 22,3 %. U nekuřáků byla shoda bronchiální hyperreaktivity s alergií ve 23,3 %. Pneumokoniózu s typickými RTG znaky podle ILO mělo 57,8 % horníků (n = 1177), z toho jen 18 % v komplikované formě. CHOPN II.–III. stupně jsme zaznamenali jen u 10 % těchto pacientů s komplikovanou pneumokoniózou (tj. 1,7 % celého souboru).

        Klíčová slova: CHOPN, chronická bronchitida, bronchiální hyperreaktivita, horníci