Bylo vyšetřeno 275 horníků uranových dolů pracujících s vibračními nástroji, se zaměřením na organické změny cév horních končetin. Jejich průměrný věk byl 40,1 roků (s = 6,9), expozice vybracím přenášeným na horní končetiny byla v průměru 12,1 roků (s = 5,0), subjektivně měli jen neurčité potíže. Bylo použito metody určování rozdílů systolického krevního tlaku stanoveného dopplerometricky na tepnách předloktí a prstů vzhledem k tlaku na paži a hodnoceny arteriovelocitogramy a záznamy impedanční reografie rukou a prstů. Podle délky trvání vibrační expozice byli vyšetření jednotlivci při zpracování rozděleni do tří skupin. Tlakové gradienty, svědčící o významné stenóze nebo uzávěru, byly shledány u 21,6 % předloketních tepen a u 4,9 % prstů. Kolate- rální arteriální oběhy byly konstatovány u 16,9 % osob. Porucha průtoku hemodynamicky nevýznamná byla u 27,4 % předloketních tepen, 42,4 % arcus palmares a 50,7 % tepen prstů. Výskyt většiny patologických ukazatelů se na horních končetinách významně zvyšoval směrem k periferii a v souvislosti s prodlužující se dobou vibrační expozice. Po komplexním zhodnocení všech sledovaných parametrů byl klasifikován stupeň poruchy průtoku u 21,8 % osob jako porucha lehká, u 31,3 % lehká až středně těžká, u 24,7 % středně těžká a u 18,2 % středně těžká až těžká. Bez poruchy byla 4 % osob. Vysokou incidenci cévních změn u pracujících s vibračními nástroji, často klinicky téměř němých, je třeba mít na mysli při hodnocení jejich zdravotního stavu. Lze předpokládat, že organické změny facilitují vznik vazospazmů.

        Klíčová slova: vibrace, organické cévní změny, průtok v cévách, horníci