U 48 pacientů bylo provedeno 110 protokolárních biopsií v 1., 3. a 12. měsíci po transplantaci kadaverózní ledviny. Bioptické vzorky byly hodnoceny podle kritérií Banffské klasifikace. Hlavní příčinou nestability štěpu v 1. a 3. měsíci byly podle očekávání akutní klinické rejekce (78,2 %), které se vyskytovaly ve všech známých morfologických obrazech. Akutní tubulární nefropatie byla zjištěna u 13 % nestabilních štěpů, hraniční změny a známky nefrotoxicity u 8,7 % případů. Zvláštní pozornost byla věnována výskytu subklinické rejekce a toxických projevů u stabilních štěpů. V 1. a 3. měsíci jsme zjistili u 36,1 % stabilních štěpů subklinickou rejekci tubulointersticiálního a vaskulárního typu. Akutní skóre subklinické rejekce měřené součtem glomerulárních, tubulárních, vaskulárních a intersticiálních změn bylo nižší než u rejekce klinické. Toxické reakce jsme zaznamenali u 14,2 % respektive 19,5 % biopsií z 1. respektive 3. měsíce a u 27,2 % biopsií z 12. měsíce. U více než poloviny prokázaných toxických reakcí jsme nezjistili zvýšenou hladinu imunosuprese ani známky dysfunkce štěpu. V biopsiích z 12. měsíce bylo 45,5 % vzorků s obrazem chronické transplantační nefropatie mírného stupně. Většina těchto případů jevila klinicky velmi dobrou funkci. U 18,1 % vzorků byla zjištěna chronická transplantační nefropatie středního stupně s klinicky dobrou funkcí ledviny. Normální morfologický obraz byl zjištěn u 36,4 % vzorků. V souboru protokolárních biopsií transplantovaných ledvin jsme v časném potransplantačním období prokázali vysoké zastoupení subklinické rejekce a současně i vysoké zastoupení nefrotoxických reakcí. Protokolární biopsie je spolehlivou metodou ke zjištění příčin klinicky němého i klinicky manifestního poškození štěpu.

        Klíčová slova: transplantace ledvin - biopsie protokolární - rejekce subklinická - nefrotoxicita