Východisko. Nízká úroveň pohybových aktivit je nezávislým rizikovým faktorem civilizačních chorob. Intervence ke zvýšení pohybové aktivity je již po generace zmiňována v léčebně–preventivní péči. Vzhledem k nízké adherenci populace k těmto obecným výzvám je nutné radikálně zvýšit znalosti odborné veřejnosti o individuální preskripci pohybové aktivity. Cílem studie bylo analyzovat přístup lékařů k této problematice na základě dotazníkového šetření mezi lékaři. Metody a výsledky. Šetření probíhalo na kurzech Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Byla zpracována data od lékařů různých specializací (N=657, z toho 458 žen, tj. 69,7 %, průměrný věk 38,8±9,74). 96,4 % lékařů uvedlo, že svým pacientům pohybovou aktivitu doporučuje, ačkoli je nejvýše 23,4 % z nich v tomto směru svými pacienty pravidelně oslovováno. Konkrétní doporučení (typ, intenzita, délka, frekvence) poskytuje 66,2 %, individuálně postavenou preskripci udává 62,6 % lékařů. Většina dotazovaných (56,0 %) ale také doporučuje konzultaci dalšího odborníka (nejvíce rehabilitačního lékaře a fyzioterapeuta). Nadpoloviční většina oslovených tak ukazuje, že současná struktura vzdělání lékařů neumožňuje předepsat adekvátní pohybovou aktivitu bez pomoci specialistů. Závěry. Studie ukázala pozitivní přístup lékařů k preskripci pohybové aktivity, je však třeba zvýšit informovanost lékařů o nutnosti individualizovaných doporučení a konkrétních možnostech pohybové terapie v jednotlivých regionech.

        Klíčová slova: pohybová aktivita, preskripce, civilizační choroby, prevence, kvalita života.