Souhrn:
Východisko. Zhodnocení literárních poznatků a klinických zkušeností v souvislostí s diagnózou chronická
apendicitis (CHA).
Metody a výsledky. Analýza literárních údajů a vlastního souboru nemocných operovaných pro CHA
v letech 2002–2004. Vlastní soubor čítá 146 pacientů (nebyly hodnoceny operace mimo kliniku a doplňkové
výkony). Pohlaví: 81 % ženy, 19 % muži, věkové rozložení 14–72 roků, průměr 34 let, průměrný
věk mužů 46 let, žen 29 let. Klesající trend počtu výkonů, ročně o 10 %. Operační nálezy muži – 90 %
srůsty, poruchy polohy, nález koprolitů. Ženy – jen ve 40 % makroskopický „nález“. Anamnéza u nevysvětlitelných
nálezů (hodnotitelná jen u 50 %) – dlouhodobá hormonální antikoncepce (HAK) u 20 %,
1–2 měsíce po nasazení HAK-u 30 %, nitroděložní tělísko (IUD) u 10 %, naprosto negativní u 40 %.
Efekt operace ve skupině nevysvětlitelných operačních nálezů byl prakticky vždy nedostatečný. Uvedeny
jsou základní kontroverze v diagnostice a jejím rozsahu a místu vstupu chirurga do řešení problému.
Ten se zapojuje i do diagnostické stránky, protože pro diagnózu CHA indikuje operaci řada zcela
odlišných lékařských oborů a kvalita indikace je velmi rozdílná. Dále proto, že laparoskopické metody
představují i diagnostický přínos.
Závěry. Nález chronických zánětlivých změn ve stěně apendixu je morfologický. Klinický korelát existuje
jen v souvislosti s významnými změnami po zánětech apendixu – například fixace, srůsty. Proto
chronická apendicitis jako klinická entita výrazně ustupuje. Problémem zůstává omezený stupeň, rozsah
a úroveň vyšetření s limitními možnostmi objasnění etiologie symptomatologie pravé jámy. Existuje
i určitý nejednotný vztah jednotlivých oborů v diagnostice a léčbě této symptomatologie, s praktickou
nemožností prosazení algoritmů vyšetřovacích metod při multidisciplinárních indikačních zdrojích.
Zásadní zůstává stále racionalita v indikacích k vyšetřením a k operaci.
Klíčová slova:
chronická apendicitis, apendektomie.
|