Analýza současných diagnostických metod
intrapartální hypoxie plodu
Hájek Z.1, Srp B.1, Haddad El R.1, Drbohlav P.1, Pařízek A.1, Liška K.1, Pašková A.1, Zvárová J.2,
1 Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Živný, DrSc. 2 Akademie věd České republiky, EuroMise Praha |
|
Souhrn:
Cíl studie: Zhodnotit specificitu současných diagnostických metod intrapartální hypoxie plodu (kardiotokografie
– CTG, fetální pulzní oxymetrie – FpO2, ST-analýza EKG).
Typ studie: Prospektivní studie.
Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko porodnická klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní
nemocnice, Praha.
Metodika: V období duben 2003–březen 2004 byly sledovány výsledky synchronního monitorování plodu
pomocí CTG, FpO2 a STAN-ST 21 u 53 rodiček s rizikovým a patologickým porodem. Zjišťovali jsme,
která z metod nejlépe předpověděla proběhlou intrapartální hypoxii plodu. Pro statistické vyhodnocení
(p-znaménkový test a Mc Namarův test) jsme posuzovali, zda metoda předpověděla správně nebo špatně
hodnoty skóre Apgarové v 1. minutě po porodu, pH z pupečníkové arterie, hodnotu laktátu. Dále byly
sledovány výsledky tří metod při poporodní depresi, zkalené až kašovité plodové vodě a jak se jednotlivé
metody uplatňovaly při indikaci k ukončení porodu.
Výsledky: Ve srovnání s CTG byla statisticky významně vyšší specificita u FpO2 a STAN při hodnocení
skóre Apgarové u novorozence v 1. minutě po porodu FpO2 (p=0,007) a STAN (p<0,001), při určení pH
(a) z pupečníkové krve FpO2 (p=0,029) a STAN (p<0,001) a výskytu poporodní deprese novorozence ve
30.–60. minutách po porodu FpO2 (p=0,019) a STAN (p=0,0005). Změny v hladině laktátu z pupečníkové
krve lépe predikoval STAN (p=0,001). FpO2 hodnotil změny stejně jako CTG. Hrozící hypoxii při silně
zkalené až kašovité plodové vodě hodnotil správně pouze STAN (p=0,002). Hodnocení FpO2 nebylo statisticky významné. Mezi jednotlivými metodami nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v indikaci
k operatičnímu ukončení porodu.
Závěr: Výsledky jednoznačně ukazují, že použití dalších metod diagnostiky intrapartální hypoxie plodu
– fetální pulzní oxymetrie a ST-analýzy EKG plodu – upřesňují tuto diagnostiku. Zavedení těchto metod
vyžaduje správnou interpretaci a snahu porodníka využívat těchto metod v klinické praxi.
Klíčová slova:
kardiotokografie, fetální pulzní oxymetrie, ST-analýza EKG plodu, diagnostika intrapartální hypoxie plodu
|