Autoři referují o výsledcích diagnostiky a léčby souboru 80 osob s benigními stenózami velkých dechových cest přijatých na odd. TRN FN Motol v roce 1998–2003. U 62 pacientů vznikla stenóza v souvislosti s tracheální intubací nebo s tracheostomií. U 18 nemocných stenózy vznikly v důsledku jiných nemocí či patologických stavů (Wegenerova granulomatóza, st.p. transplantaci plic aj.). K operaci jsme odeslali 38 osob. K datu hodnocení (září 2003), recidiva vznikla u 8 z nich. Restenóza byla odstraněna 6 operovaným intervenčními bronchologickými metodami, 2 museli být reoperováni, tj. 5,2 % ze všech operovaných. Ostatní 42 nemocní byli léčeni metodami intervenční bronchologie (elektrokauter, laser, stent), které byly kurativní u 35 nemocných, tj. 44 % celého souboru. U 7 inoperabilních nemocných jsme nebyli s těmito metodami úspěšní, 6 z nich je na trvalé TS a jedna nemocná 2 dny po neúplné rekanalizaci zemřela. V podskupině 18 nemocných s jinými než postintubačními stenózami jsme nejčastěji zaváděli stent (12×), 4 nemocní byli vyléčeni jinýmimetodami intervenční bronchologie, 2× jsme indikovali resekci stenózy. Ke dni hodnocení žilo 65 osob, 15 osob zemřelo. 5 z nich zemřelo s odstupem 3–14 měsíců (medián 4 měsíce) po operaci na jiná onemocnění než stenózu dýchacích cest a 10 neoperovaných nemocných s jednou výjimkou rovněž na jinou příčinu než byla tracheobronchiální léze (medián přežití 9měsíců). Autoři považují za vhodné, aby po úvodním uvolnění dýchacích cest byla vždy zvážena možnost operační léčby. Pokud je chirurgická léčba kontraindikována, jsou intervenční bronchologické metody její vhodnou alternativou.

        Klíčová slova: benigní postintubační stenóza – velké dýchací cesty – resekce trachey – intervenční bronchologie