Sinonasální polypy lze histologicky dělit do čtyř skupin. Edematózní eozinofilní polypy, chronické zánětlivé polypy, polypy s hyperplazií seromucinózních žláz a atypické nosní polypy. Kritérium pro diagnózu žlázového polypu podle Hellquista je velké množství žláz a žlázových vývodů v řídkém edematózním stromatu polypu a hyperplazie žlázových struktur, která může být tak výrazná, že obraz je podobný benignímu žlázovému tumoru. Cílem práce bylo sledovat u nemocných s trvalou hnisavou sekrecí z nosu přítomnost seromucinózních žláz v nosních polypech a sledovat současný výskyt tkáňové eozinofilie s přítomností žlázových struktur. Sledovaný soubor zahrnoval deset nemocných s nosními polypy provázenými trvalou hnisavou sekrecí z nosu, žádný z těchto nemocných neměl pozitivní anamnestický údaj o nesnášenlivosti kyseliny acetylosalicylové (ASA), ale osm z nich mělo pozitivní nasální provokační test na určení nesnášenlivosti ASA. Kontrolní soubor představovalo 20 nemocných s nosními polypy, kteří neměli trvalou hnisavou sekreci z nosu, neměli syndrom nesnášenlivosti ASA. Pouze u jednoho nemocného ze sledovaného souboru odpovídal histologický obraz žlázovému typu nosního polypu, u dalších šesti byly žlázové struktury pouze četnější. V sledovaném souboru nemocných s nosními polypy provázenými trvalou hnisavou sekrecí z nosu byly žlázové struktury četnější u sedmi z deseti nemocných, v kontrolním souboru byly žlázové struktury přítomny v šesti případech z dvaceti. Statisticky významně častější byly tedy seromucinózní žlázy přítomny v nosních polypech nemocných s trvalou hnisavou sekrecí z nosu. U všech 30 nemocných jak z kontrolního tak ze sledovaného souboru byly zjištěny četnější žlázy společně s tkáňovou eozinofilií u 15 nemocných, nebyl tedy prokázán častější společný výskyt obou sledovaných histologických charakteristik.

        Klíčová slova: nosní polypy, patologie, eozinofilie, seromucinózní žlázy.