Představen soubor 14 nemocných s bakteriální destrukcí různých etáží aortální stěny. Převažujícím původcem infekce byla Salmonella enteritidis. Většina nemocných měla déletrvající anamnézu typické trias septického stavu, bolestí břicha či zad a pozitivní hemokultury či jiného kultivačního nálezu. CT vyšetření zobrazilo pseudoaneuryzma v hrudním, podbráničním či subrenálním úseku aorty, u tří nemocných s akutním krvácením. Jednoho z nich jsme pro infaustní stav kontraindikovali k invazivní léčbě.Udalšího šlo o GIT krvácení z primární aortoduodenální píštěle. Pět nemocných bylo radikálně operováno s protetickou náhradou subrenálního či iuxtarenálního úseku aorty a případným aortorenálním bypassem. Osmi pacientům jsme do postiženého oddílu tepny zavedli stentgrafty (SG) různého typu, případně doplnili femorofemorální zkřížený bypass. Všichni nemocní byli dlouhodobě antibioticky léčeni. Z 8 pacientů po implantaci SG zemřeli dva, radikální výkon přežili všichni operovaní. Nemocní jsou zatím sledováni průměrně 1 rok (1–22 měsíců). U jednoho pacienta po SG byl drénován sběhlý absces. Izotopové ani CT vyšetření neprokázalo u žádného nemocného přetrvávající či recidivující infekční či krvácivé ložisko. Autoři se zamýšlejí nad spornou indikací implantace aortálního SG do infikovaného terénu. Střednědobé výsledky snad ospravedlňují užití metody u pacientů v těžkém stavu, pro něž radikální výkon představuje nejvyšší riziko.

        Klíčová slova: pseudoaneuryzma – Salmonella – stentgraft – operace