Cílem naší práce je upozornit na přítomnost deprese u nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (RS). Náhodně vytvořený soubor 42 pacientů s RS (11 mužů a 31 žen) s průměrným EDSS 3,2 u mužů a 2,77 u žen jsme podrobili psychiatrickému vyšetření. Stav nemocných byl hodnocen pomocí psychiatrických posuzovacích škál: Hamiltonovy škály úzkosti (HAMA), Hamiltonovy psychiatrické stupnice pro posuzování deprese (HAMD), Stupnice Montgomeryho a Aspergové pro posouzení deprese (MADRS), vyplnili psychosomatický dotazník SCL-90 a HAD (Hospital Anxiety and Depression Scale), kognitivní schopnosti byly hodnoceny prostřednictvím Wechsler Adult Intelligence Scale (WAIS-R), neurologický deficit škálou úrovně invalitidy u RS – Expanded Disability Status Scale (EDSS). Deprese byla prokázána u 33 % nemocných, anxieta u 29 %, přičemž obecně muži reagovali na chronické onemocnění spíše depresivně, u žen dominovala úzkost. Nejvyšší hodnota ve škále deprese u mužů a anxiety u žen byla při našem vyšetření zaznamenána u primárně progredientní formy při hodnotě EDSS 4,5. Po 1. atace (klinicky izolovaný syndrom) je velmi intenzivně prožívána úzkost u obou pohlaví. U 5 z 12 osob byl zaznamenán lehký kognitivní deficit. Menší procento depresivních nemocných v našem souboru ve srovnání s literaturou, kde je uváděno 40–45 %, je patrně způsobeno malým souborem a výběrem pacientů s nižším EDSS kvůli dostupnosti psychiatrického vyšetření. Přesto je toto procento dosti vysoké na to, abychom mysleli na koexistenci deprese u RS a adekvátně a včas ji léčili.

        Klíčová slova: deprese, etiopatogeneze deprese, roztroušená skleróza mozkomíšní