Vliv silově-dynamického tréninku na inzulínovou
senzitivitu u inzulínorezistentních mužů
Hejnová J., Majerčík M., Polák J., Richterová B., 1Crampes F., 1deGlisezinski I., Štich V.
Oddělení tělovýchovného lékařství 3. LF UK, Praha 1Česko-francouzská laboratoř pro klinický výzkum obezity, Toulouse, Francie |
|
Souhrn:
Východisko. Pohybová aktivita je obecně považována za součást nefarmakologické léčby inzulínové rezistence.
Širší lékařskou veřejností je obvykle v této indikaci doporučován trénink vytrvalostního typu. Cílem longitudinální
studie bylo zjistit v tuzemských podmínkách vliv 3měsíčního silově-dynamického tréninku na inzulínovou senzitivitu
u inzulínorezistentních mužů středního věku.
Metody a výsledky. Deset mužů (5 obézních nediabetiků a 5 diabetiků 2. typu s nadváhou) ve věku 51,36±7,25 let
o průměrné hmotnosti 110,16±13,56 kg a BMI 33,22±3,52 kg/m2 podstoupilo 12týdenní silově dynamický trénink,
jehož intenzita byla na úrovni 60–70 % jejich maximální svalové síly (one-repetition maximum 1-RM). Před a na
konci tréninkového programu u nich byla vyšetřena inzulínová senzitivita metodou hyperinzulínového euglykemického
clampu. Trénink vedl k významnému zvýšení svalové síly (p<0,001). Vlivem tréninku se nezměnila hmotnost
ani složení těla, nezměnila se maximální aerobní kapacita. Po tréninku došlo k významnému zvýšení citlivosti
k inzulínu, hodnocené výše zmíněným clampem (M – utilizace glukózy: 3,0 vs 4,0 mg/min/kg (p<0,01).
Závěry. Silově-dynamický trénink zlepšuje citlivost k působení inzulínu u inzulínorezistentních mužů, i v nepřítomnosti
snížení hmotnosti či nárůstu aerobní kapacity. Je tedy vhodnou pohybovou aktivitou pro ovlivnění inzulínové
rezistence.
Klíčová slova:
silový trénink, obezita, inzulínová rezistence, euglykemický clamp.
|