Porovnáním kritických diferencí měření glukosy nalačno v séru (plazmě) s diferencemi mezi diagnostickými rozhodovacími limity WHO (6,1 a 7,0 mmol/l) jsme vypočetli, že klinická laboratoř by měla pracovat s 3% a lepší přesností, jestliže hodnota bias nepřesáhne 2 %, a s 2% a lepší hodnotou, jestliže vykazuje hodnotu bias 2,5 % (což je hodnota odvozená jako maximální tolerovatelná z biologických variací). I za těchto podmínek je nutné počítat s faktem, že k překrytí hodnot obou rozhodovacích limitů při uváženi jejich nejistot nebude docházet pouze při uvážení 68% intervalu spolehlivosti, ale bude k němu docházet při uvážení 95% intervalu spolehlivosti. Stejným způsobem jsme vyhodnotili stanovení HbA1c pro terapeutické rozhodovací limity ADA 7 a 8 %. V tomto případě přesnost < 5 %, postačující k splnění kritérií certifikace měřících systémů výrobců, nepostačuje pro potřeby klinických rozhodování ani za předpokladu, že by laboratoř pracovala s nulovou hodnotou bias. Certifikačním kritériem přesnosti pro laboratoře je hodnota < 3 %. Při této přesnosti by bylo možné tolerovat maximální hodnotu bias 2 %. I zde platí, že při uvážení hodnot kombinovaných nejistot obou rozhodovacích limitů nebude docházet k jejich překrytí pouze v 68 % případů, tedy pouze při uvážení 68%, ale nikoliv již 95% intervalu spolehlivosti.

        Klíčová slova: glukosa, HbA1c, kritické diference, rozhodovací limity, nejistota.