Doporučení pro prevenci a léčbu
glukokortikoidy indukované osteoporózy
u pacientů s revmatickým onemocněním
(Společné stanovisko České revmatologické společnosti
a Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu)
Růžičková O., Bayer M.1, Pavelka K., Palička V.2, Společnost pro metabolickáonemocnění skeletu ČLS JEP, Česká revmatologická společnost ČLS JEP
Revmatologický ústav, Praha 1Klinika dětí a dorostového lékařství 1. LF UK, Praha 2Ústav klinické biochemie a diagnostiky, FN Hradec Králové |
|
Souhrn:
Již v roce 1932 byla Cushingem popsána souvislost mezi zvýšenou hladinou endogenních glukokortikoidů
a osteoporózou. V roce 1948 Hench poprvé aplikoval glukokortikoidy u revmatoidní artritidy
a již v roce 1960 Nordin popsal zvýšenou prevalenci vertebrálních fraktur u pacientů léčených
glukokortikoidy. V současné době jsou glukokortikoidy v revmatologii nepostradatelné a široce
používané léky pro svůj protizánětlivý a imunosupresivní účinek, zároveň však jsou nejčastější
příčinou sekundární osteoporózy. Chronická zánětlivá onemocnění, která glukokortikoidy léčíme
mohou propukat již v dětství nebo v časné dospělosti, kdy mají negativní vliv na maximální dosažené
množství kostní hmoty a v pozdějším věku se pak podílejí na akceleraci kostní ztráty. Nejrychlejší
pokles hodnot BMD při léčbě glukokortikoidy nastává v prvních 6–12 měsících léčby, kdy může
dosahovat až 5% měsíčně. Většina pacientů léčených glukokortikoidy má nízkou hodnotu kostní
denzity a prevalence fraktur je u nich 30–50%. Snížené množství kostní hmoty je hlavním rizikovým
faktorem zlomenin. Jejich riziko progresivně narůstá s klesající hodnotou BMD. Při poklesu BMD
v T-skóre pod hodnotu –2,5 SD dochází u pacientů s primární osteoporózou k exponenciálnímu
nárůstu rizika fraktur, a proto byla tato hodnota zvolena jako diagnostické kritérium osteoporózy.
Steroidní terapie posouvá práh pro vznik fraktur výše, nejspíše na úroveň –1,5 SD v T-skóre, tedy
ještě mimo pásmo osteoporózy. Nárůst rizika fraktury těla obratle při poklesu BMD o 1 SD je
u léčených glukokortikoidy dvojnásobný, než u neléčených. Tento fakt je dán změnou kvality kosti
při kortikoidní terapii, kterou absorpciometrické metody nejsou schopné detekovat. Bezpečná
dávka glukokortikoidu z hlediska kosti neexistuje, proto je vždy nutnépodat minimální dávku, která
je ještě účinná, po dobu co možná nejkratší. Každé podávání prednisonu v dávce 5 mg a vyšší ( či
ekvivalentu )po dobu delší než 3měsíce by mělo býtdoprovázeno preventivnímantiosteoporotickým
režimem. Ten by měl být zahájen společně s léčbou glukokortikoidy a měl by trvat po celou dobu
jejich podávání. Na počátku terapie by tedy každý pacient měl být podrobně vyšetřen i vzhledem
k možnosti vzniku GIOP. V prevenci a léčbě GIOP je pak kromě nefarmakologických prostředků
základem substituce kalciem a vitaminem D, dalšími farmaky, u nichž byla prokázána účinnost
v prevenci a léčbě GIOP jsou bisfosfonáty, hormonální substituční léčba, kalcitonin a léky s anabolickým
účinkem. Vzniku GIOP je nutné předcházet, nastane-li, je nutná léčba. Nutná je intervence
všech rizikových faktorů. Základem léčby je suplementace kalciem a vitaminemD. Bisfosfonáty jsou
lékem volby v prevenci i léčbě GIOP. Hormonální substituční léčba je v současné době velmi diskutovanou
otázkou. Kalcitonin je lékem druhé volby a parathormon je lékem budoucnosti.
Klíčová slova:
glukokortikoidy indukovaná osteoporóza, kostní minerální denzita, kalcium, vitamin
D, bisfosfonáty, hormonální substituční léčba, kalcitonin, parathormon
|