Citlivost na kontrast a fluorescenční
angiografie při hodnocení očních změn
v rámci posouzení kompenzace diabetes
mellitus 1. typu u mladých dospělých
pacientů
Krásný J.1,2,5, Cihelková I.1, Domínek Z.1, Souček P.1,2, Trešlová L.3,5, Lebl J.4,5, Anděl M.3,5
1Oční klinika FN Královské Vinohrady a 3. LF UK, Praha, přednosta Prof. MUDr. P. Kuchynka, CSc. 2Katedra oftalmologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, vedoucí prof. MUDr. P. Kuchynka, CSc.32. interní klinika FN Královské Vinohrady a 3. LF UK, Praha, přednosta prof. MUDr. M. Anděl, CSc. 4Klinika dětí a dorostu FN Královské Vinohrady a 3. LF UK, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Lebl, CSc 5Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, 3. LF UK, Praha, vedoucí prof. MUDr. M. Anděl, CSc. |
|
Souhrn:
Autoři provedli současné vyšetření citlivosti na kontrast (CK) a fluorescenční
angiografii (FAG) u 42 pacientů starších 18 let, z toho u 65 % z nich diabetes mellitus
1. typu (T1DM) trval déle než 10 let. U těchto 27 nemocných pomocí FAG
stanovili diagnózu neproliferativní diabetické retinopatie (NPDR) v 44 % na
rozdíl od 19 % její detekce jen pomocí přímé oftalmoskopie. Ostatní nálezy představovala
diabetická preretinopatie (DpR) v 56 % na základě příznaků ojedinělých
nesáknoucích mikroaneurysmat podle FAG a změn kresby makuly (ZKM)
ve spojení se zvýšenou dilatací a vinutostí kapilár (DVK) podle přímé oftalmoskopie.
U zbývajících 15 pacientů s T1DM trvajícím méně než 10 let s rizikovým
očním nálezem byla odhalena NPDR u 3 nemocných a DpR byla potvrzena
u dalších 7 z nich. Pokles v jednotlivých prostorových frekvencích vyjádřených
na křivce CK pro 31 očí s NPDR a 39 očí s DpR autoři porovnali s normou u pacientů
bez T1DM z dřívějších studií. NPDR proti normě vykazovala významné
a zásadní patologické postižení CK (p=0,0058). DpR proti normě vykazovala
podstatné patologické postižení CK (p=0,0197). NPDR proti DpR vykazovala
rozdíl ve výraznějším patologickém postižení CK (p=0,0228). Kompenzace metabolického
stavu byla vyhodnocena z průměrných ročních hodnot glykovaného
hemoglobinu (Hb1Ac) za posledních 10 let trvání T1DM především metodikou DCCT. Skupina sledovaných byla složena z dvojic pacientů s NPDR a DpR, které
byly definovány vždy stejným pohlavím, začátkem a dobou trvání metabolické
choroby. U NPDR nebyla dobrá kompenzace v 72% tohoto období, zatímco
u DpR vyhovující kompenzace naopak trvala 53% této doby. Za sledované období
byla u NPDR celková průměrná hodnota Hb1Ac 8,49 ± 0,88 % a u DpR byla
tato hodnota Hb1Ac 7,61 + 0,28% s rozdílem na statistické hladině významnosti
(p=0,033). U pacientů DpR nebyla zaznamenána v tomto období žádná významná
komplikace, u NPDR to byla dvakrát incipientní diabetická nefropatie
a jednou lehká diabetická neuropatie. Ojedinělé patologické hodnoty mikroalbulminurie
nebylo možno dát do souvislosti se vznikem NPDR.
Závěr: Citlivost na kontrast (CK) představuje pro diferenciální diagnostiku
NPDR a DpR screeningové vyšetření, kde pro upřesnění NPDR je vhodná FAG,
ale pro obě klinické jednotky přináší informaci o stupni postižení foveolární
a perifoveolární oblasti. Až mnohaleté sledování hladin Hb1Ac dokumentuje význam
dlouhodobé kompenzace T1DM pro zabránění rozvoje patologických očních
změn.
Klíčová slova:
citlivost na kontrast (CK), fluorescenční angiografie (FAG), diabetická
preretinopatie (DpR), neproliferativní diabetická retinopatie (NPDR),
glykovaný hemoglobin (Hb1Ac)
|