Apalický syndrom (AS) se vyskytuje u 10-14 % těžkých mozkových traumat, dále po hypoxických či metabolických postiženích mozku a u degenerativních onemocnění mozku. Pro apalický syndrom je charakteristický stav „bdělého bezvědomí" se zachovalými funkcemi mozkového kmene a desintegrací či supresí korových funkcí. Jedná se o dynamický stav sestávající se z iniciální fáze, stadia přechodu do vlastního apalického syndromu a fáze remise, která probíhá v rámci stupňovité reintegrace. Do této studie bylo zařazeno 46 dětí s apalickém syndromem hospitalizovaných na HIinice dětské neurologie FN Motol, u kterých byl zhodnocen výsledný stav po asi 3letém sledování. U 91,3 % dětí byla v průběhu apalického syndromu hospitalizována matka společně s dítětem a byl tak vytvořen prostor pro uplatnění intuitivní interakční rehabilitace. Při propuštění z kliniky apalický syndrom přetrvával u 26 %, u 56,5 % došlo k signifikantnímu zlepšení. Po 3 letech bylo 63 % zařazeno do vzdělávacích zařízení. Studie potvrdila literární zkušenosti stran lepší prognózy dětského, zejména posttraumatického apalického syndromu. Relativně dobré výsledky stran dlouhodobé prognózy podporují hypotézu o významu kontinuální přítomnosti matky v období vlastní fáze AS.

        Klíčová slova: apalický syndrom, perzistentní vegetativní stav, interakce matka dítě, intuitivní rodičovství, mozkové trauma, neurorehabilitace