Souhrn:
Během čtrnáctiletého období 1989–2002 bylo nejprve na Neurochirurgickém oddělení Masarykovy
nemocnice vÚstí nad Labem a později na Neurochirurgické klinice 1. LF UK a IPVZ, Ústřední vojenské
nemocnice v Praze Střešovicích operováno 50 nemocných s diagnózou Chiariho malformace bez myelodysplázie,
tj. s diagnózou malformace zadního mozku (MZM). Na základě grafického nálezu (MR) bylo
možné nemocné rozdělit do skupin podle stupně onemocnění (I,II) nebo míšního nálezu (A – syringomyelie
přítomna, B – syringomyelie nepřítomna). Převážná většina nemocných ze skupiny A měla
známky centrálního postižení míchy, které v klinickém obraze převládaly nad symptomymozečkovými,
kmenovými nebo projevy zvýšení nitrolebního tlaku, ty však byly rovněž přítomny. Ve skupině B
dominovaly projevy nitrolební hypertenze a mozečkové příznaky. Ve všech případech jsme provedli
dekompresi velkého týlního otvoru. U nemocných skupiny A jsme provedli intradurální revizi s rozrušením
srůstů pavoučnice, pokud bránily mokové cirkulaci. U některých nemocných jsme (před rokem
1996) ještě ucpávali centrální kanálek kouskem svalové hmoty a drenovali IV. komoru krátkou spojkou
subarachnoidálně do úrovně horní krční míchy. U některých nemocných s nálezem hydrocefalu nebo
syringomyelie jsme provedli sekundární výkon: různé typy syringeální nebo komorové drenáže a zkratu.
Výsledky byly uspokojivé ve většině případů skupiny B (20 zlepšeno, 3 stabilizováni, žádný nezhoršen),
ve skupině A nastalo zlepšení nebo stabilizace u 20 nemocných (10 zlepšených, 10 stabilizovaných),
u 7 nemocných se stav horšil i nadále. Nemocní s míšnímpostižením (Chiariho malformace typu A) mají
horší průběh i prognózu než nemocní s příznaky ventilovými nebo mozečkovými. Je to dáno devastací
míchy syringomyelickou dutinou, která častěji provází typ vyšší malformace z hlediska klasického
dělení (I–IV). Lze tak přijmout pohled, že rozdělení A/B podle přítomnosti syringomyelické dutiny má
mnohem větší dosah, než klasické Chiariho morfologické dělení. Studie vychází z předpokladu, že ve
skupině B je z hlediska chirurgického dekomprese kostních struktur zcela dostatečným výkonem.
Naproti tomu metodou volby ve skupině A byla Gardnerova operace a její modifikace. V roce 1996 jsme
u nemocných skupiny A změnili metodiku na základě průběžných chirurgických výsledků a prvních
výsledků paralelníhoměření tlaku likvoru (výsledky paralelního měření tlaku likvoru v hlavě a bederní
páteři jsme publikovali v jiné studii). Hlavním závěrem vyhodnocení souboru chirurgicky ošetřených
nemocných s MZM zůstává: 1. zastavení progrese onemocnění lze považovat za úspěch ve skupině
A (syringomyelie přítomna), 2. ale ve skupině B (bez syringomyelie) je samotná stabilizace bez jiného
efektu nedostatečným výsledkem.
Klíčová slova:
Chiariho malformace, syringomyelie, dekomprese mozkomíšního přechodu, neocisterna
magna, plastika tvrdé pleny
|