Souhrn:
Aberantní inervace okohybných svalů představují svéráznou skupinu klinických
jednotek, jejichž společným znakem je anomální zásobení okohybných svalů
nervovými vlákny, která jim původně nejsou určena. Většina těchto anomálií
vzniká v embryonálním období lézí na úrovni jader hlavových nervů nebo periferních
vláken. Kongenitální aberace postihují nejčastěji n. VI., méně n. III.
a raritně n. IV. Získané afekce jsou nejčastější u n. III. Anomální inervační konexe
mají vazby nejen na svaly okohybné, ale i žvýkací a svaly horního víčka. Klinicky
se projevují jako víčkové a obličejové synkinéze. Mezi aberantní inervace, které
nemají jednotné názvosloví, se řadí podle novější klasifikace tyto klinické jednotky:
Duanův syndrom, synergická divergence, double-elevator palsy, misdirection
syndrom, Marcus Gunnův fenomén, některé formy kongenitálního fibrózního
syndromu, trigemino-abducens synkinéza, pseudohyperfunkce dolního šikmého
svalu, syndrom krokodýlích slz a aberantní afekce n. III. Autoři popisují průběh,
možnou etiologii těchto anomálií a na vlastním pozorování prezentují klinické
případy, které se dají vysvětlit těmito mechanismy.
Klíčová slova:
kongenitální a získané aberantní inervace, aplazie jader okohybných
nervů, víčkové synkinéze, faciální synkinéze
|