Souhrn:
Modulace základních charakteristik srdeční činnosti (frekvence, síla stahu, rychlost vedení a
práh podráždění) je dána stálým, avšak neustále se měnícím vlivem dvou prakticky antagonis-
tických nervových systémů (sympatického a parasympatického). Mediátory sympatiku působí
prostřednictvím adrenergních receptorů, mediátor parasympatiku aktivuje receptory muska-
rinové. Tyto typy receptorů patří mezi receptory spřažené s G proteiny.
Zprvu se zdálo, že se v srdci vyskytují pouze b1-adrenergní receptory a M2-muskarinové
receptory. Tato představa byla výhodná v tom, že oba dva receptorové systémy mají antagonis-
tické účinky a nejvýrazněji se tento antagonismus projevuje na aktivitě adenylátcyklázy.
Zatímco b1-adrenergní receptory ji stimulují, M2-muskarinové receptory ji inhibují.
Nyní je nesporné, že adrenergní receptory jsou reprezentovány podtypy a1, b1 a b2. Exprese
podtypu b3, známého svou funkcí v tukové tkáni, není dosud přesvědčivě prokázána, avšak jako
velice pravděpodobná se zdá existence dalšího, čtvrtého typu b-adrenergních receptorů, prav-
děpodobného b4. Podobně je jisté, že M2-muskarinové receptory nejsou jediným podtypem
muskarinových acetylcholinových receptorů v srdeční tkáni.
Nálezy nových podtypů nejsou jenom pouhou morfologickou charakteristikou, ale jednotlivé
podtypy hrají různou roli právě v modulaci charakteristik srdeční činnosti, přičemž je možná
jejich rozdílná aktivace v závislosti na množství mediátoru přítomného v jejich okolí.
Kromě toho nejsou receptory statickou strukturou, ale jsou schopny měnit svůj počet (a tím
i velikost odpovědi), což se týká všech receptorových podtypů vyskytujících se v srdci.
Klíčová slova:
srdeční činnost - receptory - sympatikus - parasympatikus - receptory spřažené
|