Metotrexát (MTX) patří k nejúčinnějším a nejčastěji používaným lékům u dětských revmatických onemocnění. Jeho účinnost je závislá na podávané dávce a její individuální biologické dostupnosti a na typu a aktivitě metabolických procesů ovlivněných MTX. Znalost farmakokinetiky MTX je předpokladem pro racionální a efektivní léčbu z hlediska volby individuální dávky a cesty podání. Pro dosažení klinického efektu potřebují dětí obvykle vyšší dávku MTX na jednotku tělesného povrchu než dospělí (10-15 mg/m2/týden). U 30-50% dětských pacientů je nutné parenterální, obvykle subkutánní podávání. Vzhledem ke krátkému biologickému poločasu volného MTX je pravděpodobné, že za jeho dlouhodobý efekt odpovídají metabolity MTX s dlouhým poločasem, polyglutamáty, které dosáhnou ustálených hladin asi po 6 týdnech. Jako model pro intracelulární kumulaci MTX je využíván snadno dostupný erytrocyt. Hladiny polyglutamátů MTX v erytrocytech odrážejí inter-individuální rozdíly ve farmakokinetice MTX a mohou být také ovlivněny compliance nemocného. Mechanismus účinku MTX není zcela objasněn. Experimentální i klinické studie napovídají, že jeho protizánětlivý efekt je zprostředkován jinými než antiproliferativními pochody, které jsou odpovědné zejména za nežádoucí účinky. Autoři shrnují výsledky měření koncentrace polyglutamátů MTX v erytrocytech pacientů léčených MTX pro juvenilní idiopatickou artritidu a prezentují výsledky vlastních měření koncentrace adenosinu v krvi u pacientů a v kontrolním souboru. Efektivní dávka MTX nevedla k trvalému zvýšení koncentrace adenosinu v krvi léčených pacientů. Možné příčiny tohoto nálezu jsou diskutovány.

        Klíčová slova: Metotrexát, farmakokinetika, mechanismus účinku, adenosin, juvenilní idiopatická artritida