Cíl práce: Komorové tachyarytmie u pacientů bez strukturálního postižení srdce (SPS) tvoří heterogenní skupinu arytmií neznámého mechanismu a rozdílných klinických i elektrofyziologických vlastností. Cílem práce je rozbor EKG projevů a elektrofyziologických vlastností těchto arytmií a bezprostředních i dlouhodobých výsledků katétrové ablace. Soubor nemocných: Katétrovou ablaci podstoupilo 19 následujících pacientů (7 žen) bez SPS, průměrného věku 44,5 ± 14,1 (18 - 66) let. Dokumentované tachyarytmie se různily od incesantních izolovaných komorových extrasystol (1 pacient), přes záchvatovité nesetrvalé komorové tachykardie (5 pacientů), incesantní „repetitivní“ nesetrvalé i setrvalé komorové tachykardie (4 pacienti) až po záchvatovité setrvalé komorové tachykardie (9 pacientů). Metoda: Pacienti podstoupili standardní elektrofyziologické vyšetření. Při ablaci byly ložiskové tachyarytmie mapovány podle nejčasnější endokardiální a epikardiální aktivace nebo pomocí tzv. pace-mappingu. Reentry tachykardie byla u 1 pacienta mapována podle pozdního potenciálu při sinusovém rytmu a diastolického potenciálu při tachykardii. Výsledky: Katétrová ablace byla provedena u 19 pacientů ve 23 výkonech. Průměrný skiaskopický čas na výkon byl 25,4 ± 16,0 (7 - 65) minut. U 13 pacientů byla ablace provedena v pravé srdeční komoře a u 6 pacientů v levé srdeční komoře. Bezprostředně byla všechna klinicky významná ektopická komorová aktivita odstraněna ablací u 14 pacientů, u 2 pacientů bylo dosaženo významné redukce ektopické aktivity. U 2 pacientů nebyla katétrová ablace úspěšná. U 1 pacienta nebyla jedna z morfologií setrvalé komorové tachykardie z epikardiálního aspektu výtokového traktu blízko přední interventrikulární větve levé věnčité tepny ablací cílena. V dlouhodobém sledování 19,2 ± 10,9 (2 - 42) měsíce vedla katétrová ablace k eliminaci veškeré klinicky významné ektopické aktivity u 14 (73,7 %) pacientů, z nichž 1 pacientka užívá beta-blokátor a ostatní jsou bez antiarytmik. U dalších 2 pacientek přinesla ablace významnou redukci komorové ektopické aktivity a snížení dříve neúčinné antiarytmické léčby. Klinického užitku tak bylo dosaženo u 16 (84,2 %) pacientů. Závěr: Komorové tachyarytmie u pacientů bez SPS tvoří nejednotnou skupinu co do klinických projevů, elektrofyziologických vlastností a patofyziologických mechanismů. Většinu z nich lze odstranit ložiskovou radiofrekvenční lézí s vysokou účinností a bezpečností. Selhání katétrové ablace je obvykle důsledkem intramurání nebo epikardiální lokalizace arytmického ložiska.

        Klíčová slova: Komorová tachyarytmie - Absence strukturálního postižení srdce - Katétrová ablace