Porucha polykání se často vyskytuje u nemocných s akutním postižením nervového systému (cévní mozkové příhody,kraniocerebrální poranění)i u chronických nervových nemocí (amyotrofická laterální skleróza,Parkin- sonova nemoc,demence).U těchto nemocných je nutno zavést enterální výživu.Pokud je perspektiva poruchy polykání krátká (několikadenní),pak je plně indikována a dostačující výživa nazogastrickou sondou (NGS). V případech déletrvající dysfagie a u nemocných s dlouhou perspektivou trvání dysfagie má své místo perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG).Obě tyto cesty enterální výživy mají své výhody i nevýhody,které se různým způsobem zvýrazňují právě u nemocných s poruchami nervového systému.Soubor 62 nemocných hospitalizova- ných za dobu 4,5 roku na neurologickém oddělení,kterým byl zaveden PEG,jsme srovnali se 72 nemocnými s NGS,kteří byli hospitalizováni na neurologické JIP v průběhu jednoho roku.Vyhodnotili jsme jednak rozdílné indikace pro zavedení,výskyt komplikací i výhod či nevýhod NGS a PEG.

        Klíčová slova: nazogastrická sonda –perkutánní endoskopická gastrostomie –dysfagie –komplikace – aspirace