U 16 pacientů s diagnózou lymeské neuroboreliózy byla zjišťována možnost průkazu specifickych boreliovych antigenů v mozkomíšním moku. Byla použita metoda polyakrylamidové elektroforézy s následnym Western blottingem a detekcí antigenů pomocí myších monoklonálních protilátek izotypu IgG reagujících s flagelárním proteinem a vnějším membránovym proteinem OspB. Průkaz antigenů byl porovnán s přítomností volnych specifickych antiboreliovych protilátek, popřípadě s protilátkami vyvázanymi v cirkulujících imunitních komplexech a s průkazem DNA borelií v mozkomíšním moku pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR). Vyšetřovany soubor byl rozdělen na dvě skupiny. Z první skupiny 8 pacientů s autochtonní produkcí specifickych protilátek v mozkomíšním moku byly oba boreliové antigeny, flagelární protein i OspB prokázány u 2 nemocnych s negativním průkazem DNA. Ve druhé skupině 8 pacientů, u kterych specifické protilátky nebyly nalezeny, se podařilo boreliové antigeny prokázat u 4 (flagelární protein 1krát, OspB 2krát a oba antigeny 1krát), z toho 3 pacienti měli pozitivní i PCR v moku. Celkově byly boreliové antigeny zjištěny u 6 pacientů z 16 vyšetřovanych, přičemz častěji (4krát) byly zachyceny v mocích, ve kterych nebyly nalezeny specifické protilátky. Z hlediska nervového postizení se jednalo 4krát o meningoencefalitidu, 1krát o meningoradikulitidu a 1krát o polyneuritidu.

        Klíčová slova: neuroborelióza, specifické protilátky, průkaz specifických antigenů