Scintigrafie ledvin pomocí 99mTc DMSA (kyselina dimerkaptojantarová) je široce užívaná metoda při detekci renálních kortikálních změn a je považována za „gold standard“ při diagnóze akutní pyelonefritidy. Mechanismus tzv. kortikální fixace dovoluje kvalitně scintigraficky zobrazit funkční ledvinnou tkáň. Za 2 hodiny po i.v. aplikaci radiofarmaka je aproximativně 40 - 50 % injikovaného množství v kortexu. Zdravá kortikální tkáň se scintigraficky zobrazuje s homogenní distribucí radiofarmaka. Redukce nebo defekt v distribuci představuje patologický nález. Ledviny je možno zobrazit pomocí více technik využívajících scintilační kameru buď pro planární scintigrafii, nebo pro tomografické zobrazení na základě jednofotonové emisní výpočetní tomografie (SPECT). Cílem práce bylo porovnání rutinně prováděné planární scintigrafie se SPECT ledvin z hlediska detekce ložiskových změn u dětí. Celkem bylo vyšetřeno 191 dětí (81 chlapců, 110 dívek) ve věku od 1 měsíce do 15 let se suspektní nebo již stanovenou nefrologickou diagnózou. Výsledky: 1. Při SPECT vyšetření bylo nalezeno 101 defektů funkční tkáně, na planární scintigrafii 91 defektů. 2. Shodné nálezy na planární scintigrafii a SPECT ledvin byly nalezeny u 187 dětí (98 %). 3. Nálezy na planární scintigrafii a SPECT ledvin se lišily u 4 dětí (2 %). Závěry: 1. Nálezy na planární scintigrafii se většinou shodovaly s nálezy na SPECT, která však lépe určí lokalizaci a rozsah patologického ložiska. 2. Podle našich zkušeností upřednostňujeme planár- ní scintigrafii u dětí do 3 let věku anebo provedení obou těchto metod. 3. Rutinní vyšetření SPECT technikou doporučujeme u dětí starších.

        Klíčová slova: planární scintigrafie ledvin pomocí 99mTc DMSA - jednofotonová emisní výpočetní