Východiska: Lékaři se musí často v praxi vyrovnávat s pocity nejistoty a s pochybami o správnosti svých rozhodnutí. Tyto fenomény nejvíce znají praktičtí lékaři, kteří se setkávají se záplavou nediferencovaných zdravotních problémů, pro které není v 1. linii dostupná suverénní diagnostika, ani jednoznačná volba léčby. Lékaři obvykle nemohou jasně zodpovědět otázky pacientů, ani nemohou uspokojivě aplikovat doporučené postupy a pravidla medicíny založené na důkazech (EBM). Cíl a metodika: Záměrem práce je popsat nejistotu jako fenomén všeobecné praxe a nabídnout cesty, jak s nejistotou v procesu poskytování péče zacházet, jak ji zmírnit. Na základě literární analýzy byly připra¬veny podklady pro ohniskovou skupinu praktických lékařů. Účastníci diskutovali svoje osobní zkušenosti s nejistotou a navrhovali strategie, jak nejistotu zmírnit nebo se s ní vyrovnat. Průběh moderované diskuse byl zaznamenán, výstupy zpracovány a následně zaslány ke komentáři. Výsledky: Praktičtí lékaři se shodli na tom, že nejistota je normální součástí praxe. Klíčový je vztah s pacientem a citlivé zvážení jeho zapojení do rozhodovacího procesu. Dostatek času na konzultaci, dobré komunikační dovednosti a vytvoření atmosféry důvěry zmírňují pocit nejistoty. Důležité je poctivé vyhodnocení externích (EBM, kalkulace rizik) i interních důkazů (názor pacienta, vlastní zjištění). Sdílení nejistot s kolegy z oboru i se spolupracujícími specialisty je další doporučenou metodou. Schopnost zvládat nejistotu je nezbytnou podmínkou úspěšného působení ve všeobecné praxi. Naopak nezvládání nejistoty vede k nadbytečnému vyšetřování a ke zvýšenému riziku syndromu vyhoření.

        Klíčová slova: nejistota, praktický lékař, medicína založená na důkazech, primární péče.