V tomto sdělení věnujeme pozornost infračervenému záření blízkému viditelnému světlu, které relativně volně proniká atmosférou i optickým systémem oka až na sítnici. Zde je světlo intenzivně absorbováno hemoglobinem, melaninem a xan- thophyllem, přičemž se část radiační energie transformuje na teplo. Prezentujeme tři série pokusů, ve kterých různými metodami sledujeme změny ve sklivci po expozici světlem, infračerveným zářením nebo zvýšenou teplotou. Předpokládá- me, že na defokusovaném oku s myopickým konem, vzniklým vrozeným nedosta- tečným uzávěrem očního pohárku, může světlo vést ke zvýšení teploty ve sklivci. Důsledkem jsou pak metabolické změny charakterizované zvýšením aktivity lyzosomálních enzymů způsobujících ztrátu prostorové struktury biomolekul hyaluronové kyseliny a kolagenu. Pronikání změněné sklivcové tekutiny přes kónus může vést k degradaci intersticiální substance skléry. Vhodná absorpční skla filtrující infračervené záření blízké viditelnému světlu by mohla přehřátí sklivce snížit.

        Klíčová slova: krátkozrakost, UV záření, IR záření, teplo, sklivec