Práce přináší přehled vývoje přístupu cévních chirurgů k penetrujícím končetinovým poraněním od počáteč- ních období rozvoje oboru,kdy byla preferována a rutinně prováděna chirurgická explorace,přes 60.léta a následně 70.až 80.léta,charakterizovaná univerzálním využitím angiografie,až po poslední dekádu a součas- nost,kdy je odborníky široce přijímána potřeba selektivní indikace angiografie odvozená od klinického obrazu. Určité přetrvávající názorové rozdíly se týkají jen některých aspektů klinického nálezu.Někteří autoři se například zabývali studiem pravděpodobnosti rizika tepenných poranění s ohledemna lokalitu penetrace,z jejich závěrů vesměs vyplývá doporučení provést angiografii u poranění mediální strany stehna a paže,popliteální oblasti,bérce a předloktí,a to i asymptomatických.Jiné studie hledaly vztah mezi výskytem poranění a přítom- ností některých klinických příznaků a doporučují indikovat angiografii u poranění provázených alespoň jedním „hard “příznakem (pulzový nebo neurologický ischemický deficit)nebo alespoň dvěma „soft “příznaky (hematom, krvácení,hypotenze,malleobrachiální index menší než 1).Autor prezentuje i vlastní přístup k dané problematice, ve kterém klade důraz na erudované komplexní klinické vyšetření,zohledňující lokalizaci penetrace,charakter a mechanismus poranění,charakter klinických příznaků,jejich intenzitu vzhledem k celkovému stavu oběhu a jeho případným změnám,ve vybraných případech pak na doplnění klinického nálezu sonografickým vyšetřením.

        Klíčová slova: penetrující končetinová poranění – indikace angiografie