Současný pohled na mechanismus rozvoje stresu je syntézou koncepce Selyeho a Cannonovy. V práci je podán současný model aktivační hypotézy modifikované autory souborného referátu, jenž předpokládá existenci čtyř úrovní. Na první úrovni představuje událost v životě jedince určitou informaci. V rámci druhé úrovně je informace zachycena centrálním nervovým systémem, v němž dochází k aktivaci kognitivních funkcí, které jsou propojeny s aktivací limbického systému a hypotalamu; a to vede k emoční odpovědi, včetně odpovědi vegetativní. Přes retikulární aktivační systém dochází k aktivaci mozkové kůry a přes ni se vyvolávají vědomé a nevědomé asociace; nová zkušenost je konfrontována s dřívějšími zkušenostmi s podobnými nebo identickými podněty. V rámci třetí úrovně dochází k přenosu takto zpracované informace třemi zprostředkujícími mechanismy: neurovegetativními, neuroendokrinními a neuroimunními. Na čtvrté úrovni dochází nejdříve k funkční a posléze organické poruše cílového orgánu nebo orgánového systému. V závěru práce je podán přehled cílových míst základních psychoterapeutických a psychofarmakoterapeutických intervencí.

        Klíčová slova: cílová místa, emoční odpověď, kognitivní funkce, meliorstresor, onemocnění spolupodmíněná psychosociálním stresem, psychofarmakoterapeutické intervence, psychoterapeutické intervence.