Cíl studie: Analýza růstu a faktorů ovlivňujících finální tělesnou výšku u dívek s centrální předčasnou pubertou (CPP), léčených analogem gonadoliberinu. Typ studie: Dlouhodobá otevřená klinická studie. Metodika: Deset dívek s CPP, z nich 6 s idiopatickou (ICPP) a 4 s organicky podmíněnou (OCPP) formou bylo léčeno po dobu 3,9±0,9 roků (průměr±SD) (rozmezí 2,5–6 r.) depotním agonistou gonadoliberinu s aktivní molekulou triptorelinem. Finální nebo téměř finální tělesná výška byla porovnána s očekávanou tělesnou výškou podle rodičů (dědičným růstovým potenciálem) a s růstovou prognózou (určenou projekční metodou) při stanovení diagnózy, na konci léčby a při menarché. Analyzovány byly faktory se vztahem k finální tělesné výšce. Výsledky: Dívky dosáhly finální tělesné výšky 160,5±6,9 cm, méně, než byla očekávaná výška podle rodičů 166,0±5,3 cm (p=0,03). Jejich růstový potenciál byl snížen již na počátku léčby a od té doby se zlepšil jen nevýznamně. Výšková predikce v době menarché (162,3±5,4 cm) se nelišila od dosažené finální výšky (NS). Mezi finální výškou a věkem na začátku léčby (r= -0,7), kostním věkem při ukončení léčby (r= -0,7) a rychlostní růstu v prvním roce po ukončení léčby (r= 0,7) byla prokázána významná závislost. Vyšší růstovou rychlost v prvním roce po léčbě měly dívky s nižším kostním věkem při ukončení léčby (r= -0,8). U sledované skupiny se jako optimální pro ukončení léčby jevil kostní věk nižší než 12 roků. Závěr: Dívky, které byly při zahájení léčby analogy gonadoliberinu mladší, dosáhly po léčbě vyšší finální výšky. Významným faktorem pro dosažení finální výšky v souladu s dědičným růstovým potenciálem bylo včasné ukončení léčby analogem gonadoliberinu nejpozději při kostním věku 12 roků.

        Klíčová slova: centrální předčasná puberta, růst, finální tělesná výška, léčba, agonista gonadoliberinu