Východisko. Celiakální sprue je považována za druhé nejčastější chronické onemocnění v dětském věku po alergických chorobách. Prevalence onemocnění je v současné době udávána až kolem 1 % obyvatel Severní Ameriky a západní Evropy. Etiologie celiakální sprue je jako u dalších chronických chorob multifaktoriální. Patogeneticky se jedná se o autoimunitní onemocnění, jehož hlavním autoantigenem je tkáňová transglutamináza. Postihuje jedince, kteří jsou nositeli HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8 genu a kteří byli exponováni pšeničnému gliadinu nebo podobným aminokyselinám (prolaminům) v žitě a ječmenu. Cílem práce bylo určit, zda se u našeho souboru dětí změnily klinické projevy celiakální sprue v průběhu minulých 23 let. Metody a výsledky. Bylo vyšetřeno 48 dětí, u nichž byla celiakální sprue diagnostikována vyšetřením histopatologického a histochemického nálezu na sliznici tenkého střeva z bioptického vzorku. U dětí vyšetřených v období 5 let (1982–1987) byl dominujícím příznakem celiakální sprue průjem. U stejného počtu dětí, vyšetřených v období 7 měsíců v letech 2004–2005 byl počet příznaků intestinálních a extraintestinálních u celiakální sprue vyrovnaný, vyskytly se také tzv. spící formy. Závěry. Diskutovány otázky, jaké jsou spouštěcí mechanizmy a rizika vzniku celiakálního sprue a proč je v současnosti celiakální sprue diagnostikována až u starších dětí než dříve.

        Klíčová slova: celiakální sprue, celiakie, kojení, výživa.