Vedle klasických, tzv. "krátkých pentraxinů" o molekulové hmotnosti 25 000, mezi něž patří C-reaktivní protein (CRP) a sérový amyloid P (SAP), byly v posledních letech objeveny nové molekuly ze skupiny pentraxinů, charakteristické delším řetězcem a odlišnou tkáňovou lokalizací zejména v mozku, fibroblastech a endotelu. Prvním nalezeným členem skupiny dlouhých pentraxinù byl PTX3. Od roku 1993 bylo popsáno několik dalších proteinů, např. NPR, XL-PXN1 Xenopus laevis, lidský a krysí neuronální pentraxin NP1, neuronální pentraxin NP2 a homologní proteiny apexin a Narp u jiných živočišných druhů. Ve všech případech je C-terminální pentraxinová doména, podobná krátkým pentraxinům, spojena s odlišnou N-terminální doménou. Dlouhé pentraxiny se v některých aspektech odlišují, v jiných naopak podobají klasickým pentraxinům CRP a SAP. Exprese dlouhých pentraxinů není omezena na játra a je tkáňově variabilní. S výjimkou PTX3, který je indukován tumory nekrotizujícím faktorem, interleukinem 1, ale ne interleukinem 6, nejsou ostatní dlouhé pentraxiny indukovatelné cytokiny. Funkční význam dlouhých pentraxinů je zatím nejasný. Je pravděpodobné, že se uplatňují v odstraňování extracelulárního materiálu na synapsích a v tkáních a v procesu apoptózy nervových buněk.

        Klíčová slova: apoptóza, tumory nekrotizující faktor, interleukin 1, pentraxiny.