V práci je hodnocena senzitivita a specificita testů polohových reakcí používaných při diagnostice vývojových hybných poruch u dětí a v indikaci k léčebné rehabilitaci těchto dětí Vojtovou metodou reflexní lokomoce (1, 2). K hodnocení jsme použili výsledky dětí vyšetřených na Klinice rehabilitačního lékařství ve FNKV v letech 1977 až 2006 - náhodný výběr z dokumentace: 100 zdravých dětí a 100 dětí s vývojovou motorickou poruchou. Nejvyšší senzitivitu vykazoval test Vojtova bočního sklopení: 81%. Test Collisové horizontály vykazoval senzitivitu 74%, test Collisové vertikály 68%, zkouška Peiper-Isbert 51%, trakční zkouška 48%, axilární závěs 31% a Landauova zkouška 21%. Nejvyšší specificitu vykazovala trakční zkouška (93%) a zkouška Peiper-Isbert (93%), po nich následovaly zkoušky Landauova a axilární závěs (91%), Vojtovo boční sklopení (89%), Collisové horizontála (89%) a Collisové vertikála (88%). Na základě prokázané vysoké specificity a senzitivity testů polohových reakcí a vysoké účinnosti terapie Vojtovou metodou při vědomí toho, že její účinnost je tím vyšší, čím časněji se zahájí, předkládáme zde ke zvážení, zda by se kromě běžně užívaného Prechtlova trakčního testu ještě další dva nejsenzitivnější testy (tedy Vojtovo boční sklopení a Collisové horizontálu) neměl naučit používat již dětský lékař, který by poté byl schopen dříve a jasněji zachytit ohrožené dítě a odeslat je na pracoviště zabývající se touto problematikou.

        Klíčová slova: senzitivita a specificita polohových reakcí, hybné poruchy u dětí, Vojtova metoda, reflexní lokomoce