Autoři zhodnotili ve své retrospektivní studii všechny pracovníky s ohlášeným profesionálním syndro- mem karpálního tunelu (p-SKT) v Centru pracovního lékařství Nemocnice Pardubice v letech 1978–1998. Jednalo se o soubor 161 pracovníků (117 mužů a 44 žen), průměrného věku v době ohlášení p-SKT 44,2 roků u mužů a 44,6 let u žen a průměrnou dobou expozice u mužů 15,7 a u žen 14,5 let. Jednalo se o pracovníky s jednostrannou dlouhodobou nadměrnou zátěží ruky (JDNZ), v riziku nadli- mitních vibrací či v kombinaci obou těchto pracovních vlivů. Autoři se snažili zevrubně zachytit i veškeré mimopracovní činnosti i nemoci, které se mohou podílet na rozvoji SKT. Pomocí statistických metod posouzen význam neprofesionálních vlivů na vznik a rozvoj p-SKT, identifikaci těchto faktorů a jejich důsledky pro posudkovou činnost. Zhodnocen i podíl neurologa (i EMG) na vyhledávání těchto pracovníků, diagnostice SKT i směrování dalšího postupu. V celém souboru 161 pracovníků s p-SKT (nebo vytvořených podsouborech) nebyl nalezen žádný z mimopracovních vlivů, který by působil jako nezávislý rizikový faktor pro p-SKT. Za určitých podmínek (v závislosti na věku) je rizikovým faktorem hypertenze. U žen jsme častěji nacházeli dysfunkci štítné žlázy, a to bez závislosti na věku a také bez statistické významnosti. Podíl konzumace alkoholu nebylo možno spolehlivě zhodnotit vzhledem k nepřesným údajům pracovníků. Podstatně hodnověrnější údaje jsme získali o kouření. Ale ani kouření není rizikovým faktorem pro p-SKT. Nadváha nebyla v našem souboru rizikovým faktorem (nebyla však hodnocena BMI). Vyhledávání, diferenciální diagnostika i dispenzarizace pracovníků s p-SKT vyžaduje významné zvýšení možností EMG vyšetření, a to podle standardního protokolu.

        Klíčová slova: syndrom karpálního tunelu, profesionální a mimoprofesionální vlivy, elektromyografic- ké vyšetření