Autoři v krátkém přehledu rekapitulují vývoj psychosomatiky, resp. behaviorální či antropologické medicíny, a zdůrazňují, že nejde o medicínské obory, ale způsoby myšlení, které se snaží do přírodně-vědní klasické medicíny uvést poznatky věd humanitních a soustředěnost současné medicíny na nemoc přeorientovat na nemocného člověka. Historicky nový směr těchto snah je systémový přístup, který vede k obecné teorii systémů, resp. kybernetice. To jsou matematicko-logické vědy, které lze uplatnit ve všech situacích, kde jde o řešení problémů velmi složitých, komplexních jevů. Problém člověka ve zdraví a nemoci nepochybně takovou komplexitou je. I systémové teorie se vyvíjejí, rovněž tak jejich uvádění (implementace) do medicíny. Důkazem je formulace bio-psycho-sociálního přístupu nebo hnutí rodinné (systemické) terapie.

        Klíčová slova: systémový přístup, obecná teorie systémů, kybernetika, biopsychosociální přístup, rodinná (systemická) terapie.