Souhrn:
Diabetes mellitus je chronické onemocnění, jehož výskyt ve většině zemí progresivně stoupá. Transplantace
pankreatu je zatím jediným způsobem léčby diabetu I. typu, který může zajistit dlouhodobou normoglykémii
a nezávislost na zevním inzulínu. Transplantační léčba je však stále spojena s určitou morbiditou a především
s nutností nepřetržitého užívání imunosupresivní terapie. Autor popisuje klinické zkušenosti s více než 200 transplantacemi
slinivky břišní ve srovnání s poznatky světové literatury. Podává přehled o základních problémech při
indikaci k transplantaci a podrobněji je probrána technická část celého výkonu. Pozornost je věnována i chirurgickým
komplikacím a imunologickým aspektům. V posledních letech se chirurgická technika a taktika kombinované
transplantace pankreatu a ledviny standardizovala. Nejužívanějším postupem při kombinované transplantaci ledviny
a pankreatu je dnes transplantace celé žlázy se segmentem duodena a drenáží pankreatické šťávy do střeva příjemce.
Díky zavedení nových imunosupresivních léků se také daří zlepšovat dlouhodobé výsledky transplantací. Problémem
zůstává diagnostika rejekce pankreatického štěpu.
Klíčová slova:
transplantace pankreatu, diabetes mellitus.
|